30. let skupiny Hráz - divadlo

sobota 24. 9. 2011

Když jsme poprvé vyslovili myšlenku o tomto vystoupení , všichni jsme se zasmáli a nijak moc to nerozvíjeli. Až po nějakém čase jsem se zařekl, že tohle vystoupení musím uskutečnit. Pravda je, že kapela se moc neangažovala. V prvních měsících skoro vůbec, asi nevěřili tomu , že to fakt udělám. Později se zapojovala jen sporadicky a to většinou, když se jim něco nezdálo. Ale v mé hlavě se pomalu roztáčel kolotoč nápadů a protože jsem přeci jen starší člověk, musel jsem si to dávat na papír. A tak pomalu a jistě vznikl nenápadný scénář, který se rozvíjel jen pomalu . Objevilo se v něm spoustu možností a nápadů od místa konání, přes zvuk a jinou techniku, až pochopitelně po písničky, které by tam měli odeznít a nakonec samozřejmě po různá seskupení, která by se měla na prknech třeboňského malebného divadélka objevit. Nikdy sem tuto práci nedělal a tak musím sklonit poklonu lidem, kteří pracují na filmových scénářích, tu práci si vůbec neumím představit. Ale na druhou stranu bylo příjemné když se najednou přede mnou začal klubat nějaký výsledek. Po nějakém čase i kapela zjistila, že si opravdu srandu nedělám a tak jsme začali nacvičovat daný repertoár. Jak jsem řek, k některým písničkám byly výhrady větší, k některým menší. Ale začalo se pracovat.

Prvním velkým pomocníkem byl jeden z prvních členů naší kapely a otec festivalu Okolo Třeboně Pavel Barnáš. Tam jsem vsadil na jeho obrovské zkušenosti z třeboňského festiválku a byla to dobře zvolená karta. Druhým velkým pomocníkem i když na dálku Byla Magda, která vyřizovala písemnou agendu, což kromě zpěvu ovládá taky moc dobře. A nakonec přidal ruku k dílu i Víťa, který si vzal na starosti propagaci a různé podobné práce. No a vše začínalo dostávat konečnou podobu.

Největším problémem bylo sehnat dohromady první sestavy Hráze, to se později ukázalo dost nemožné. Ale tak jako před léty se objevilo to zdravé jádro kapely s bratry Žampachovými, Magdou, která se dostavila na poslední dvě zkoušky, Evina Borovanských (Hosnédlů) a i Pavel Barnáš. Jura Kubička bohužel odmítnul ze zdravotních a pracovních důvodů. No a to jsme byli všichni z roku raz, dva. Moc jsme museli vzpomínat na texty a hlavně aranže písniček, ale i toto pomalu začalo dostávat jasnou podobu i když kousky písniček vznikali opravdu v bolestech porodních. Nakonec se objevil i Miša Barnáš, aby zazpíval Primářovo - Make up - a na poslední chvíli přišel oprášit bubínky i Barbucha (Martin Průcha).

Věřte, nevěřte přišla chvíle když jsme řekli , jo víc už s tím neuděláme. 5 hodinová zkouška ve sportovní hale nám nastínila jak bude vše vypadat přes mikrofony a pak už jsme čekali jen den D. Ještě poslední večer před vystoupením jsme v halové hospůdce oprášili to z čeho jsme měli největší strach a abychom si začali věřit, se tento večer pak zvrhnul v obyčejný džam.

Sobota 15.00 - čekám dost nervózní na pana zvukaře. Po různých nepochopitelných kiksech na straně IKS, jsme si sehnali nakonec Fandu Kropíka, což jak se později ukázalo, byl jeden z těch opravdu dobrých tahů. Fanda přijel pomalu ochrnutý na záda, tak jsme si s Víťou zamakali s odnosem aparatury, ale pak už se začalo tvořit. Pomalu se začali trousit muzikanti. Kropík pronesl, že to asi nebude country večer ale ain kesl buntes. Pravda zpočátku z nás byl i on nervozní a jak později pronesl, že tolik programů na pultu ještě nepoužil jak tohoto večera. Nervozita pomalu stoupala, naskočil malý časový skluz. Staré seskupení Hráze najednou přišlo na chuť mikrofonům a nemohli jsme je dostat z podia. Naše „nové „ složení si skoro nic nevyzkoušelo. Ale bylo třeba to utnout a tak jsme řekli dost. Já musím říct že jsem byl naštvanéj a dost nervózní a snad poprvé v životě, jsem se před vstupem na jeviště notně posílil fernetem. A věřte, nevěřte, mě to pomohlo.

19.05 – vcházíme na jeviště ve starém složení (Primář, Ťop, Magda, Bárny, Evina a já) a po představení se, si bereme na pomoc děvčata Jiřku a Máťu abychom ohromili diváky ohromným nástupen písničky Bloumám, která se tady narodila podruhé, neboť jsme zapomněli nějaká slova a tak je Pavel (Primař) složil znova. Hele musím se pochválit, myslím, že jsme ten začátek zvolili opravdu dobře. Zpěv se povedl a to nejhorší jsme měli za sebou. Pak jsme divákům zahráli jednu z našich prvních věcí a sice Štvaného muže a Do rána – oba texty spáchal a to velmi pěkně Primář. Po těchto písničkách přišla Hráz nová a ponechali jsme si tu Magdu, která si zazpívala svůj song Štístko, který je velmi oblíbený a pak už se jelo. Poslední okno – nádherná věc Magdy, Make up od Primáře si zazpíval Míša Barnáš, a na Kola vlaků (Ťop) přišel znovu Pavel Barnáš aby předvedl své umění na kontrabas, za které v roce 1984 dostal na Portě, čestné uznání. Naše pozvání přijal veliký a jedinečný host – Vašek Šimeček – který si zahrál s Jiřinkou dvouhlasně housle v evergreenu Zuzana. Vašek byl naším prvním poradcem, který nám před lety řekl, že bychom to na tu portu měli zkusit. Vše se vedlo a pak už jsme hnali do lidí ty naše největší fláky vlastní tvorby. Veliký úspěch sklidila Magda s Ťopem za Pantoflíčky a dojáček Ty ani já. Taky Ťopova - Píseň pro dnešní večer - se líbila . No a pak přišla chvíle naše a hlavně Víťovo, který oprášil svůj – Texas – a byla to opravdu paráda, závěr první půlky patřil směsici šramlovek od Posledního kovboje až po Život je jen náhoda. Deset starých fláků fikaně do sebe spojených, si lidi zazpívali s námi a pak jsme si šli jen trochu odfouknout. Najednou bylo času tak hrozně málo. Tak moc jsme teď chtěli lidem zahrát,daleko více písniček, než nám povoloval scénář. V druhé půlce kde nastoupila „nová“ Hráz, se v našich řadách objevil David Ryšánek s mandolínou. Teď už jsme hráli písně přebrané, ale takové, které se nám zdají moc a moc krásné. Viťa opět dojmul přítomné dámy písničkou - Její tvář, Jiřinka s písničkou - Jednou tě stáří zas vrátí - a pak všichni, když jsme si troufli na gosspel - Já doufám - od Blanketů, nebo Sem tamáckých - Tisíc hvězd – a nebo Víťovo věc – Čas ti utíká – kterou nabídla posluchačům Máťa. No, opravdu jsem z toho měl moc krásnej pocit. Na závěr jsme všichni zazpívali písničku – Nadějí, láskou a vírou a zpívalo s námi celé divadlo. Věřte nebo ne, museli jsme přidávat a s tím jsme opravdu moc nepočítali. Ale i to se povedlo. Poděkovali jsme a hurá balit, protože večer ještě neskončil. Čekal nás raut a posezení s přáteli, kteří dneska přijeli, aby zavzpomínali na posledních 30 let.

Přemístili jsme se do sklepení Vratislavského domu, kde pro nás bylo již vše připraveno. Bylo zde sice trochu málo místa, ale nakonec jsme se nějak poskládali a po první jídelní ochutnávce jsme se pustili do hraní. Přátele, jako o život, jako o život. My to totiž jinak ani neumíme.

Přátelé byl to nádherný večer, od chvíle, kdy jsme vstoupili na jeviště, až do brzkých ranních hodin, kdy jsme se rozcházeli ke svým pelíškům, spacákům, dekám na kobercích kamarádů, kteří druhým kamarádům nabídli pro dnešní zbytek noci azyl.

Přátelé, všem Vám moc a moc děkuji, bylo to úžasný, bylo to krásný, bylo to důstojné. Jednu chvíli jsem jen stěží držel slzy na krajíčku. Ještě jednou moc a moc děkuji. Pavle, Ťope, Magdi, Bárny, Míšo, Barbuš, Tomíku , Evíku, Jiřinko, Máťo, Víťo, Tíčku, Davide, Milane, Vašku.

Díky Vám všem kamarádi, kteří jste nešetřili vaše dlaně a drželi nám palce. Jo, a abych nezapomněl, dostal jsem krásnej dort ve tvaru kytary. Moooooc pěknej a dobrej. Tak než si to zopakujeme, doufám, že se opět budeme vzájemně budit třeba na Příběnicích, nebo na Kanclíři, nebo někde na chatách, nebo třeba i u toho moře. Díky kamarádi, ať se Vám všem daří a ať se vám opravdu písnička stane tou …. Nadějí, láskou a vírou.

Karel


Na podiu se neobjevili Roman Frejlach (kytara, houlse), Jirka Beránek a Honza Stehlík (basa), Ota Moravec (rytmika), Petr Tetík (housle), Jura Kubička - mandolina. Zdeněk Roubíček (paličky).

Několik let nás zvučil Láďa Šírek

Občas v naší kapele zaskočili Milan Čábela (basa - dlouholetý člen skupiny Face), Milan Mach (housle, mandolína - bývalý člen skupiny Poutníci Brno, Grass band nebo seskupení Pavlíny Jišové), Pavel Vanišák (banjo , texty – člen skupiny Piket). Luboš Marek (neuvěřitelný hráč na housle – skupina Sem Tam).

Pokud jsem na někoho zapomněl tak mi to odpusťte – připomeňte se a já to napravím.

Ať žije country a vůbec krásná hudba v každém z nás. K

PS: prosím odpusťte mi případné chybičky, píšu jako blesk – občas uhodím….