RYBÁŘSKÉ ZÁVODY – TENTOKRÁT NA ROŽMBERKU

A HRÁZ ÚPLNĚ JINAK

Že se občas nezadaří,tak to se stává ,ale když se potom nezadaří trochu víc, může z toho být docela slušném průšvih. A to se stalo když jsme měli jít hrát na podzimní rybářské závody, které jsme slíbili už na jaře. Ale najednou jakoby si to nikdo nepamatoval a tří členové naší slavné skupiny si udělali na stejný termín svou soukromou akci. Ani vám nebudu říkat jak mi bylo když jsem se to dověděl. Ale nikdo neprojevil zájem o to, to nějak vyřešit prostě nemůžeme a hotovo. Absolutně neprofesionální přístup. Ještě že jsme amatéři. Ale příjemně mi nebylo. A tak tentokrát Víťa zatáhl za záchranou brzdu, svolal své kamarády a tak jsme se mohli sejít v sobotní podvečer, na úžasném břehu našeho největšího rybníka. Na všem zlé si zkuste najít to dobré. To je věta která mě provází životem. Ani nevím kde jsem ji slyšel, ale fakt je že mi mnohdy pomohla. A tak když jsme s Víťou postavili aparát a pak se kouknout na tu vodní plochu, byl to opravdu velkolepí pohled na večerní stmívání nad vodní plochou. Kochali jsme se dlouho. No a pak přijeli Mach a Vanišák a bylo na čase dávat dohromady repertoár.To byla sranda, pisničky jsme našli snadno, ale kdo co bude zpívat to už byla věc horší a tak nám to v neslo na prkna náklaďáku trochu chaosu. Ale víte co ? Lidem to nevadilo, nakonec to vždycky někdo odzpíval a hrálo se jinak docela pětně. Taky nám trochu vypadával zvuk, protože jsme byli připojeni na centrálu a ta to asi trochu nezvládala. Ale to nakonec nevadilo. Hráli jsme jako o život. Bylo to příjemné . Asi po 3 roky jsme spolu hráli v budějovickém Piketu, takže to bylo takové oživení vzpomínek na tu dobu. Protože i tam jsme toho spousty prožili a opravdu věřte, že třeba mě se za ten večer vybavilo mnoho akcí. Většinou humorných. Ať silvestr v Mnichově, Ponny express na Šumavě, kde jsme vystupovali se Zdeňkem Izerem. On ještě coby mlaďoch a úspěšný imitátor, 3 denní turné okolo Lipna, no prostě sranda. A nebo jen hezká posezení u Pavla Vaniše v jeho stáji upravené na hospůdku. To byla romantika a kouzlo které ke country patří.

Večer utekl jako voda. Rozloučili jsme se a začali balit, ale konec to ještě zdaleka nebyl. Vanišák se nechal vyprovokovat od nějakého dědy, jehož slovník vystačil na věty, hele vole zahraj něco a nemachruj. A tak Pavel vzal Banjo a hrál. Pro pár rybářů, kteří seděli u našeho stolu. My zatím balili a Pavlík zpíval jak o život. Vlastně to co dělá u nás Milan. Takže obraz naší Hráze zůstal uchován do posledního detailu. My jsme zatím povídali se šéfem akce a pokukovali po Pavlovi, kdy přestane hrát. Ale to bychom se asi nedočkali. A tak jsme se nenápadně v mísily do davu a našeho kamaráda donutili přerušit svoji produkce. Zhasli jsme jediné světlo ,které tam svítilo a bylo po ptákách. U aut jsme se rozloučili. Musím říct že nás kluci opravdu vytáhli z pěkného průšvihu. Nemluvě o tom, že si zahrát s Machem a poslouchat jeho zpěv byl zážitek i pro mě. Byl to hezkej večer a před očima i dneska mám odraz zapadajícího slunce na vodní ploše našeho jihočeského Rožmberka. Tak ahoj kamarádi…….. a Petrův zdar rybáři………..pett