MILAN MÁ 50 5O let se tahá s banjem Přišel ten den den , den , kdy sis prvně všimnul jak se země líně otáčí……..No a to se stalo po druhé v našem hudebním sdružená. Po mně se dočkal padesáti let náš banjista Milan . Pozval nás na svou oslavu na lipno k bráškovi. Oslava byla stanovená na 23. Června a tak se všechno nasměrovalo na tento den. Sice jsme museli počkat až nám dozkouší třeboňští pišci ale po půl 3 už jsme to mastili na Lipno. Tento den nebyl slavný jen pro Milana ale i pro jeho mamču která oslavila požehnaných 7O let . Cesta ubíhala v pohodě s mezi zastávkou v Českém Krumlově na pumpě. Po kraťoučkém bloudění jsme neomylně přistáli před hospůdkou Milanovo bratra. Všichni už na nás čekali a opravdu s naším příchodem se začala tato příjemná oslava. Předali jsme dárky oboum oslavencům, chopili jsme se nástrojů a začali jsme naší hudební produkci. Nomůžu vám říci , že jsme zase po dlouhé době mazlili s každou písničkou. Hlavní postavou byl pochopitelně Milda , ale tentokrát to nikomu nevadilo. Celé hraní mělo dva úžasné momenty. První byli lidičkové , kteří nás poslouchali a nešetřili chválou, což bylo více než příjemné. Druhá věc, že se k nám přidal jeden z Milanovo kamarádů na saxofon a byla to paráda. Opravdu to byl moooooooooc príma. Že nebyla nouze o jídlo taky nebylo třeba říkat , byli jsme přejedeni a taky tady kolovala výborná medovina, že i já jako řidič jsem neodolal a dal jsem si Frťanka. No a další krásná chvíle bylo půlnoční překvapení , když Milanovo brácha se ženou rozdali lampionky štěstí. Každej jsme dostali jeden, museli jsme si tam napsat svoje štěstí a pak jsme zapálili zdroje tepla a pustili jsme je k obloze. Zajímavé bylo, že všechny balonky letěli jedním směrem kromě jednoho jediného. Nějaké mladé dvojici letěl balónek směrem úplně jiným než ostatním. Drželi se kolem pasu , hlavy u sebe a zasněně koukali kam jejich tajné přání letí. A já jim přeji aby se jim splnilo. Bylo to strašně dojemné. Pak jsme se vrátili do hospůdky. Milan ještě chtěl hrát, ale naše společnost už chtěla skončit a tak jsme už nástroje do rukou nebrali. A tak nás vystřídal bráška Honza a začali s Milanem hrát ve dvou. Ještě jsme vyslechli 2 písničky a pak jsme se po anglicku ztratili. Opravdu musím říct že to bylo příjemné posezení s nádherným hraním až se člověku pořád vracela otázka proč je všechno momentálně v kapele tak jak je a proč není chuť obnovovat náš herní seznam a vymýšlet nové věci. Rozvezl jsem své polospící kamarády po jejich bytech a tak jak je to vždy zvykem dostal jsem se do postele jako poslední. Ale to jen detail, že ????? Tak zase příště kamarádi – kdo je další na řádě- a dožijeme se toho ???

Ahooooooooj PETT sp;